Na velikonoční prázdniny jsme již tradičně zamířili do Arca. Zájem o akci byl letos nezvykle velký. Osmnáct nadšených lezců se rozdělilo do čtyř aut a 17. dubna vyrazili do Itálie, aby si užili lezení, které Arco nabízí.
Ještě pár dní před odjezdem však nebylo jisté, zda se vůbec pojede. Předpověď pro téměř celou Evropu slibovala soustavný déšť. Přesto jsme se sbalili a ve středu odpoledne vyrazili vstříc dobrodružství.
Ve čtvrtek ráno jsme přijeli do Arca za mohutného deště, který přetrval ještě celé dopoledne, čehož jsme využili k tomu, abychom se dospali a načerpali síly na nadcházející dny. Radek s Evou se nevzdali, jako jediní se drželi horolezeckého plánu a rozhodli se pro výlet do Bolzana na umělou stěnu. My ostatní jsme lezení odpískali hned první den a rozhodli se pro návštěvu hradu. Načasování vyšlo skvěle. Ačkoli foukal vítr, teplé počasí udělalo z procházky příjemný zážitek. Některé členky výpravy sice už po pár krocích hlásily únavu nožiček, ale nakonec jsme výlet zvládli v plném počtu a za svůj výkon jsme byli odměněni slunečními paprsky a nádhernými výhledy na hory a městečko.
Pátek se konečně nesl ve znamení lezení. Vyrazili jsme do sektoru Massone – protože „Kdo nebyl v Massone, jako by nebyl v Arcu.“ Po lezení si někteří dopřáli zaslouženou zmrzlinu z vyhlášené místní cukrárny, která nikdy nezklame.
Kdo si v sobotu ráno přivstal, stihnul ještě před odjezdem na skály obhlídku blešího trhu. Ten nabízel opravdu vše – od starých LP desek přes obrazy, knihy, staré oblečení až po vojenské rekvizity. Následně většina vyrazila do Belvederu. Po krásném dni plném lezení a slunění jsme se navečer všichni setkali v oblíbené restauraci, kde jsme si pochutnali na italské pizze. Linda ten den slavila narozeniny a tak dostala zmrzlinu se svíčkou a italské servírky jí zazpívaly Tanti auguri a te, což je místní obdoba Hodně štěstí, zdraví. Večer jsme ještě poseděli, popovídali, hráli na kytary a zpívali.
Poslední lezecký den jsme se rozdělili na dvě skupiny. Libor s Tomášem se vydali na vícedélku, zatímco ostatní zamířili do sektoru Regina del Garda, odkud byl krásný výhled na jezero. Zrovna se zde konal závod jachet, kterých se na vodní hladině proháněly desítky, možná stovky. Závěrem dne se opět spustil déšť a uzavřel naše lezecké dobrodružství.
V pondělí už nezbylo než se sbalit, rozloučit se se sluncem, s deštěm, skalami a pizzou a vydat se zpátky domů. Odvezli jsme si s sebou spoustu zážitků z lezení, dobrý pocit z času stráveného v příjemné společnosti a hrdost, že lanškrounští lezci se nevzdávají.
Všem děkujeme za milou společnost. Tak zase příště…
Šemberovi
