Horolezecká výprava s partou, která stojí za Mladými horaly. Do sdělování dojmů se pustila nejdříve Peťa od Čárlího:
První výprava byla v Tatrách, další rok se putovalo do Alp a letos padla volba na Lužické hory. S Charlim časově zvládáme vyrazit o den dříve, tak neváháme a už ve středu po obědě parkujeme v Jizerských horách ve Smědavě. Pěkným okruhem přes rozhlednu na Čihadle přicházíme na majestátní rozeklané žulové skály Frýdlantské cimbuří. No, něco takového jsme v Jizerkách nečekali, připadáme si tady jak někde na Fatře. Krásné místo. Ze Smědavy pak autem nabíráme směr Jablonec a nebyla by to akce Mladých horalů, aby nebylo trošku průpravy, a to v disciplíně zdravověda. Horské chalupy, cesta a na ní ležící zakrvácená postava. Charli reaguje zcela profesionálně a troufám si říct, že by na závodech dosáhl plného počtu bodů. Postaršího horala předáváme přivolané záchrance a s hodinovým zpožděním přijíždíme na pěkný pozemek Hanky Honsové, kde přespáváme. No a dopoledne už jedeme do Horního sedla, kde potkáváme Fouse s Dušanem a další povídání už přenechám Dušanovi coby největšímu znalci Lužických hor a neúnavnému plánovači naší každé volné chvilky.
... a na její povídání chronologicky navazuje Dušan:
Fous mě vyzvedává v osm hodin a vyrážíme za dalším dobrodružstvím Mladých/Starých horalů. Na chatě potkáváme Petru s Charlim a vyrážíme lézt na Horní skály. U Liberecké věže se potkáváme s Hankou a jdeme lézt. Večer nás Hanka opouští a my se přesouváme na chatu. Rozděláváme oheň, děláme dřevo, Charli s Petrou chystají večeři a mezitím přijíždí Faflis s dcerou a kamarádem Kyslíkem a po chvíli ještě Zbyšek s přítelkyní. Jíme různé pochutiny z domu, pijeme místní pivo a pozdě v noci jdeme spát.
Ráno před budíčkem se jdu s Fousem projít po místním opevnění a ještě stíháme okouknout nedaleké Fellerovky. Po snídani vyrážíme směr Oldřichovské sedlo. Tam se potkáváme s Dančou a Lubošem a vyrážíme směr věž Zvon. Zbyšek táhne jednu cestu, já druhou a postupně je nás nahoře víc než dole. Ještě lezeme na Ostrém hřebeni a následně se přesouváme do hospůdky U Kozy. Tam si Danča dává místní specialitu se záhadným názvem Nevím a pak se rozdělujeme každý za svým dobrodružstvím. Petřina skupinka jde na Skalnatý hrad, Danča s Lubošem jedou na Horní skály a ostatní domů. Cestou projíždíme polskou elektrárnou Turów. Na chatě už na nás čeká Stelda a za chvilku přijíždí Lucka s rodinou. Večer sedíme u ohně a pozorujeme jak Steldovi pes okusuje nenápadně špekáček.
Je sobota a ráno opět začínám procházkou okolo opevnění. Po snídani vyrážíme směr ferrata Zadrátovaná jeptiška v Německu. Parkujeme v Dolní Světlé a cestou obhlížíme věže Falkenstein a Krkavčí kameny na hranici. Dvouhodinovou ferratu si všichni náležitě užíváme a cestou zpět se zastavujeme u Pomníku obráncům hranic z roku 1938 na česko-německé hranici. V restauraci U Nás dáváme zasloužený oběd a jedeme na chatu. Na večer je v plánu západ slunce na Klíči, ale ještě máme čas a tak jdeme lézt. Cestou na Klíč slyším z povzdálí dětský křik a začínám být poněkud neklidný. Kopec Klíč (760 m) je čtvrtý nejvyšší vrchol Lužických hor a je to výrazný znělcový kužel. Klíč je magické místo, kam se chodí na východy a západy slunce, magický je ale jen do chvíle, než ho zaplní stovka dětí z nedalekého tábora. Abychom vydrželi do západu, dali jsme si ořechovku, kterou nám nechal na chatě Stelda (díky ti). Děti nakonec odešly a my jsme si užili západ slunce v klidu, jaký jsme očekávali. Po návratu na chatu rozděláváme oheň a Petra balí vynikající Hermelíny do alobalu. Sedíme u ohně unavení, ale spokojení. Je neděle brzo ráno a s Fousem vyrážím na poslední lezení na Smrtku, za chvilku přichází ještě Charli a dáváme si ještě pár cest. Zanedlouho přicházejí další z chaty a lezení pokračuje dál. Já s Fousem opouštíme skupinu a jdeme balit. Spolu s ostatníma uklízíme chatu a loučíme se. Petru láká Popova vyhlídka, tak ještě malá dvouapůlhodinová procházka a jedeme domů. Cestou povinná zastávka v Hořicích pro trubičky a večer jsem doma. Výlet hodnotím jako velice zdařilý, děkuji všem za hezkou atmosféru a kam příští rok?
text: Peťa a Dušan
foto: Peťa, Daniela a Dušan
