Už před lanškrounským Albertem je jasné, že letošní ročník nebude patřit k těm početným, za což zřejmě může drsnější předpověď počasí, povánoční únava a také gulášové opojení některých tradičních účastníků.
No nevadí, nasedáme do aut a přes sněžení, naváté a nasmekané silnice míříme do Hynčice pod Sušinou. Parkujeme a nad námi prosvítá modravá obloha, kterou při stoupání vzhůru na chvíli pročísnou i sluneční paprsky s pěknými výhledy na Jeseníky. Jdeme pěšky, občas po kolena v čerstvém prašanu a při křížení s oficiální běžkařskou trasou i po nádherném netknutém manchestru (běžky by se hodily …).
Kousek pod slonem už je ale počasí typicky králičácké – mlha, vichr, zima … od pramene Moravy se probíjíme nepřízní počasí už jen od tyče k tyči a rozhlednu na vrcholu v podstatě jen tušíme. Po chvíli už využíváme bezvětří v temném přízemí rozhledny a asi po deseti minutách se k nám přidává předsunutá část naší výpravy Charli, který se na Králičák vydal už v pátek ráno hřebenem Rychlebských hor z Javorníku. Poslední dílek zapadl a počet účastníků je rovných deset.
Dolů už to jde téměř samo, v krásném prašanu je to paráda. Ke konci cesty mraky nad námi opět spouští sněhové vločky a velmi poctivě v tom společně s poryvy větru pokračují i po celou zpáteční cestu autem. Výšlap to byl pěkný, díky všem zúčastněným a hurá do skautské klubovny na večerní horoples. J
Foto a text Petra Skalická
