Druhý společný výjezd s partou starších Mladých Horalů. Pobyt na Hofpürglhütte (1705 m.n.m.) západně od Dachsteinu. Letos 9 účastníků ze Šumperka, Satalic a Lanškrouna. Lokalitu vybíral Stelda a pro většinu byla překvapením. Keslík postrádal švédské stoly u snídaně, Lucka lanovku k chatě, někteří odhlučněné spaní ale nespokojený nebyl nikdo. Deset minut od chaty sportovní sektory na ostrém vápně a jedna cvičná ferata. Nad chatou se majestátně vypínají Velká a Malá biskupská čepice a když se rozestoupí mraky, všude okolo bílé hory a zelené údolí, sněhová pole a masiv Dachsteinu.
Se Zipem, Hankou, Dušanem, Jirkou a Tončou odjíždíme ve středu v poledne z Lanškrouna. V Českých Budějovicích se potkáváme se Steldou, Luckou a Matějem. V podvečer přijíždíme na parkoviště v Hofalmenu nad Filzmoosem. Podle mapy jsme od chaty kousek, batoh na zádech a prudké stoupání vzdálenost prodlužují. Za setmění se dostáváme k chatě.
Ve čtvrtek ráno prší a mraky jsou nízko. Volíme lehkou turistiku po okolí a odpolední lezení na sportovkách. Pátek začal podobně. Přestože předpovědi počasí o dešti mlčí, od časného rána až do osmi prší. Na Čapku nejdeme a volíme těžší turistiku s výstupem přes Seiglpass na Steiglkogel (2203 m.n.m). Kousek od sedla se popásá stádečko kozorožců a cestou z vrcholu zkoušíme brždění cepínem na sněhovém poli. Odpoledne se "tradičně" jde na sportovky. A Lucčin přelez hrany s Dachsteinem v pozadí vypadá hodně fotogenicky.
Sobotní ráno vypadá suprově.Tentokrát se odděluje lezecká a turistická skupina. Hanka s Matějem odchází na lehčí turistiku. Nakonec dávají okruh víc než 20 km dlouhý a kilometrové převýšení. Lezci se vydávají k Velké čapce. Stoupání začíná hned za chatou. Varianta "normálka" padla - Keslík se Steldou provedli v pátek průzkum a přechod přes ledové pole zavrhli z důvodů hlubokých odtrhů. Náším cílem je šestidélková koutová cesta s klasifikací V+. Lezecká družstva jsou oddílová, nastupujeme v pořadí Šumperk (Keslík+Tonča), Lanškroun (Zip+Dušan+Fous), Satalice (Stelda+Lucka).
Ve zkratce to vypadalo asi takto. Ještě před nástupem Zip strhnul kompresní podkolenky a prohlašoval, že neví jestli vůbec poleze. Ze štandu v první délce jsme viděli šutr velikosti větší krabice od bot jak uhání po sněhovém poli. Na dotaz co se děje, odpověděl Stelda se svým stojickým klidem, že vše je OK. Na vrcholu se Lucka přiznala, že vytáhla ze stěny kámen a před dopadem na sněhové pole se ho snažila odhodit. Skoro se to povedlo, jen její koleno se trochu připletlo do dráhy odhozu. Na druhém štandu jistila Tonča a komentovala dění v prvním klíčovém místě ve stěně nad sebou. "Táta sakruje, .....táta p.čuje, .... táta jde dolů". Kesslík slezl se slovi "Nemáte deštník ? Bez něj dál nejdu". Zip zalapal po dechu, prohlížel bezmračnou oblohu a tvářil se nechápavě. Keslík vysvětlil, že mu chybí velký frend (tzv. "deštník") a že svoje místo přenechává jinému zájemci. Skoro už to vypadalo, že odpoledne půjdeme na sportovky. Jenže Zip posbíral "půldeštníky" a za podpopry rakouské dechovky nastoupil do 3. klíčové délky. (Dechovka, nesoucí se z Hofalmenské hüte 900 metrů pod námi, nám vyhrávala celý zbytek výstupu a Dušan občas doplňil moravské texty.) Tentokrát jsem jistil já a Zip nesakroval, nep.čoval, jen občas to dole vypadalo, jako když krtek kope nový tunel. Zip s řemeslnou pečlivostí sobě vlastní vymetl spáry a spárky v převislém koutě, založil půldeštníky, provázal horizontální hodiny a vybojoval první klíčovou délku. Druhé klíčové místo Zip přelezl s pískařskou lehkostí a řádným vyjištěním. Na štandu mě vítal slovy "Dejchej dědku dejchej". .........................
Za úžasné fotky vděčíme Jirkovi Kesslerovi z ASPV SOŠ Šumperk.
