Když se kvůli práci odkládá podzimní výjezd za lezením, může se stát, že nedopadne vůbec. Naštěstí jsou destinace, kam se dá vyrazit i v listopadu či dalších zimních měsících. Jednou z nich je Tenerife, největší z Kanárských ostrovů. Tenerife je známé svým slunečným počasím a teplotami, které umožňují lezení po celý rok. Kromě lezení si při návštěvě ostrova můžete vychutnat kanárské jídlo, krásné vesničky a možnost koupání v Atlantském oceánu. Takže super lezecký trip à la dovolená pro celou rodinu.
Dominantou ostrova je stále aktivní sopka Pico de Teide s nadmořskou výškou 3 718 m, která je součástí národního parku Teide. Park je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Na vrchol sopky vede několik cest, my si vybrali Trail No. 7. Ten vede z parkoviště Sendero de Montaña Blanca, prochází mezi vrcholy Montaña Rajada a Montaña Blanca a pokračuje přes chatu Refugio de Altavista a horní stanici lanovky Teleférico del Teide, kde se napojuje na Trail No. 10. Oficiálně je potřeba získat na poslední úsek zahrnující vrchol sopky Pico de Teide povolení. Tedy to najdete na internetu. My šli 1. prosince a cestou se dozvěděli od ostrahy NP, že je permit nutný na celou trasu No 7. (a nejen jí) a že se pravidla změnila 29. listopadu. Naštěstí nám nabídli online vyřízení povolení na místě.
My se vydali na vrchol i zpět pěšky. Jak jinak bychom ho mohli Liborovi nahlásit do výstupů roku? Převýšení asi 1500 m nebylo jedinou výzvou. Tou větší bylo zvládnout nadmořskou výšku nad 3000 m, což mi dalo trochu zabrat. Ale dorazit až na úplný vrchol sopky, která je třetí nejvyšší sopkou světa a zároveň nejvyšší horou Španělska bylo jedinečným zážitkem. Zatímco na pobřeží byly teploty kolem 26°C, na vrcholku sopky bylo kolem nuly. Sopka vrhá zajímavý pyramidový stín, všude je cítit síra a 360° výhledy jsou dechberoucí. Trip dá dohromady asi 20 km, nahoru tak pět hodin, dolů se to dá sejít tak za tři. Sopka ale nebyl hlavní cíl našeho výjezdu.
Jelo se, jak jinak, za lezením. Poblíž letiště Tenerife jih je vyhlášená skalní oblast u městečka Arico. Oblast je protkána borovými lesy a roklemi a má více než 500 cest různých stupňů obtížnosti s výškou cca 35 metrů. Materiál je vyvřelá vulkanická hornina, podobná pískovci. Skály leží podél vyschlé říční soutěsky. To poskytuje lezení na obou stranách, takže je snadné lézt tu ve stínu nebo se vyhřívat na slunci, jak se komu líbí. Kromě sportovních cest umožňuje tato oblast i bouldering. Jako Kalymnos to není, ale polézt se dá. Je to trochu víc lezení po dírkách a žádný krápníky.
Letošní počasí nahrávalo koupání, takže spolu s lezením jasný program na celý den. Vítr, který zde bývá častý, nás naštěstí provázel jen poslední dva dny.
Tenerife nabízí spoustu možností na restday, vedle povalování na plážích, výlety lodí na moře za pozorováním delfínů nebo autem třeba na sever do pohoří Anaga. To má díky příznivému klimatu bujnou vegetaci. Zatímco v jižní části ostrova je půda kamenitá a vyprahlá, severní se těší vlhkému podnebí a je tím pádem i úrodnější. Vše je více zelené a barevnější. U hlavního města Santa Cruz je pláž jiná než většina na ostrově. Díky písku sopečného původu je většina pláží černých, ale pláž Las Teresitas má písek žlutý, dovezený z Afriky.
V době Vánoc bylo celé Tenerife vyzdobené. Ač je pro nás neobvyklé vidět světýlka rozvěšená na palmách a na advent se procházet jen v tričku, musím uznat, že vánoční atmosféra byla cítit všude a mělo to své kouzlo.
Pokud byste se chystali na Tenerife, přijde vhod pár dalších informací. Já narazila na článek Edity Vopatové, kde se dozvíte spoustu zajímavého, podrobnější popis má ve svém článku i Čaj.
