Jak se dostat z 550m do 721m? Rychle a s úsměvem nebo ufuněně s kapkou potu na čele. Hlavně každý po svých. S lezeckou výbavou na zádech je to krapet náročnější, ale natěšené děti kopec vyběhly jako nic.
Pod skálou helmy na hlavy a šup do sedáků. Někdo to ještě stačil proložit svačinkou. Já jsem s první skupinkou zůstala v sektoru U buku, kde jsme měli připravené čtyři linie. Fous se s Čárlím a mladšími dětmi přesunul směr Slunečná a Pejrova skála.
Neváhali se přidat i rodiče. Letos to pro ně bylo o něco snadnější, neboť někteří jsou sami účastníci kurzu lezení na umělce a nyní finišují navazující kurz skalního lezení. Těm zkušeným jsme svěřili jištění, a děkujeme jim tímto ještě jednou za pomoc. Děti ocenily, že si i jejich rodiče zkusili lezení, pro některé to bylo jejich poprvé. A popasovali se s tím odvážně. Chuť do lezení nebrala konce, děti přebíhaly z jednotlivých sektorů, a kdyby Fous nezavelel a nezačal rušit lana, byli bychom tam jistě do tmy.
Díky patří i tatínkovi Honzíka Rollera, který pro nás zvěčnil lezce na svých fotografiích. Fotogalerie je doplněná o fotky dalších účastníků výjezdu. Díky patří i jim.
