Já sice v Ádru nebyla, ale když kluci sdíleli fotky z jejich akce, přišlo mi škoda, aby je neviděli i ostatní. Že je Dejv dobrý fotograf víme. Že se mu nechce psát články, víme taky. Druhý fotograf byl Dušan a tak jsem doufala, že tudy vede cesta. A ono mi to vyšlo. Dušanovi díky za bleskový článek.
----------------------------------------------------------------------------
Prý ať napíšu report z Ádru, píše mi Danča. Tak jo, pojmu to stručně :-)
Původní plán jet na ferraty do Rakouska nevyšel, tak jsem měl záložní plán jet do Lužických hor na Horní skály. Termín odjezdu se blížil a najednou zpráva ve skupině lezců od Dejva a v ní pozvánka do Ádru. Nešlo odolat a bylo rozhodnuto.
Ráno v osm sraz u Dejva a ještě u Hacurů vyzvednout Kačku a Filipa a vyrážíme směr Adršpach. Ubytováváme se na Zámečku a na parkovišti si všímáme Zbyškova auta. Na odpoledne hlásí bouřky, tak ještě stavíme stany a vyrážíme směr Křížový vrch. Na místě potkáváme Medvědy a Filip jde lézt s nimi. Já zůstávám s Dejvem a s holkama. Jako první lezeme Ovčáka Severozápadní stěnou a pak se přesouváme na Křeslo cestou Okolo borovice. Ovčák byl první seznámení s pískovcem. Na Křesle už to chtělo více odvahy, ale holky to zvládly levou zadní a krásně si to užívaly.
Když jsem také vylezl na Křeslo, bylo vidět, jak nad Žacléřem řádí bouřka a naše obavy z blížícího se lijáku byly větší a větší. Po slanění bylo rozhodnuto - balit a takticky ustoupit do základního tábora k pokladnám, což se ukázalo jako dobrý nápad. Ve chvíli, kdy jsme dosedli, začalo pršet. Po přeháňce jsem se rozhodl s holkama jít na adršpašský hrad a cestou jsme se pozdravili s Fousem a Zbyškem.
Byl to hezký první den a holky usínaly spokojeně.
Ráno jsme se u vstupu do Ádru potkali s Medvědy a šli směr Jezerka na věž Polední. Dejv nám vytáhl Starou cestu a jeden po druhém jsme lezli na vrchol. Magdalena ještě cestou pomohla uvolnit lano lezcům, kteří ho stahovali, a zaseklo se jim. Já lezl jako poslední a Magdalena mi hlásila, že mě jistí, ať koukám nepadat. To člověka moc nepovzbudí. Ale cesta nebyla těžká, jen to bylo hodně vysoko. Na vrcholu jsme udělali vrcholové foto, já vytáhl pro překvapení lezců z batůžku pivo z Luhačovic a pomaličku jsme jeden po druhém opouštěli tuto krásnou věž.
To nejhoší nás ještě čekalo. Přemístit se do sektoru Království. Těch turistů je tady doopravdy hodně. Malý Medvěd vytáhl na Hrocha spáru Tomáška a z dlouhé chvíle jsme si ještě dali na Vztyčené věži Starou cestu. Rychle nám ale docházely síly, vše jsme sbalili a přesunuli jsme se na jídlo do hospůdky k Tošovákovi, kde převládly k jídlu borůvkové knedlíky.
Byly to krásné svátky prožité s příjemnými lidmi, kteří dělají nádherný sport. Ještě jednou díky všem.
