"Kdyby tě někdo do Tater lákal, tak nezmeškej šanci a začni se rvát, za námahu čeká tě krása, po letech vzpomeneš rád". Tak nějak by třeba mohlo znít motivační heslo pro človíčka, který v Tatrách ještě nikdy nebyl. Od 9.6 do 12.6. jsme na Téryho chatě a v jejím okolí prožili prima dny v sestavě 8 mladých horalů + 2 oddílový instruktoři + 2 instruktoři ČHS.
Na začátek názory účastníků:
Výlet byl moc fajn, sice nám úplně nepřálo počasí, ale i tak to stálo za to. Ochutnat tradiční slovenskou kuchyni bylo zajímavé, ale pirohy s bryndzou a ranní párečky už bych víckrát nemusela. (Barča)
Ještě jsem snad nikdy nebyla takhle vysoko v horách. Vážně nádhera. K naší chatě jsme vyšli kolem průzračného potoka, stoupali jsme kolem krásných vodopádů a hned za ní byly tři velká plesa. Také jsem nikdy nelezla vícedélky a na Žluté stěně to bylo moc fajn a navíc jsme si udělali kamaráda, sněhuláka Huga Pepka Tatranského. (Kačka)
Výlet jako takový se mi velmi líbil, jen byla škoda, že nebylo celou dobu hezké počasí, ale sobotní výstup na Žlutou stěnu stál za to. Myslím, že instruktoři a náš dospělý doprovod odvedli skvělou práci a za to jim patří dík. (Vašek)
Výlet do Tater byl velice záživný. Hrozně moc se mi líbil výšlap na Téryho chatu a taky sobotní lezení. V pátek to bylo horší, ale jen kvůli zimě a mokru, ale taky jsem si to užil. (Jonáš)
Výprava do Vysokých Tater splnila mé očekávání. Možná by tedy nemuselo první dva dny pršet, ale můžeme být rádi, že jsme mohli lézt aspoň jeden. Jinak vylézt Žlutou stěnu byl zážitek. Snad dopadne někdy nějaká podobná akce. (Matěj)
ŽLUTÁ STĚNA
Ráno jsme se vzbudili,
koukl jsem se ven,
všichni už se sbalili,
to je krásný den.
Vyšli jsme hned pod skálu,
byla velká zima,
máme dobrou sestavu,
výstup bude dřina.
Trasa byla dosti dlouhá,
Korosadowicz bavil nás,
splnila se naše touha,
ukázal nám tolik krás.
Na hřebenu vítr vál,
šli jsme zase dolů,
po sněhu se každý bál,
zdolali jsme tuto horu. (Vojta)
Děti mají můj neskonalý obdiv, že to vše zvládli a dali... Jsou to šikulové. (Mě stačila cesta na Zámkovského chatu. Ne, že bych byla
fyzicky vyčerpaná, to nebylo tak hrozný. Ale psychyka (výška, terén, .... ) ta tam jednu chvíli pěkně zahaprovala.
Kíťa - "technická podpora z base campu"
Tak asi snad není co dodat....
A jak to tedy bylo ?
9.6. V 6:45 odjez expedičních vozidel ze Starého Města u Morovské Třebové - prší, Mohelnice - leje, Olomouc - průtrž mračen. Od Hranic po Mengusovce polojasno a teplo. 14:00 Starý Smokovec - bouří a prší. Hrebienok - trochu poprchává, Zámkovského chata - vedro, 18:15 Téryho chata, od jihu funí teplý vítr a naše výprava zalitá potem.
10.6. 7:00 prší a mraky pod okny. Vstávat je zbytečné. Ale Charli měl jiný názor a tak snídáme a skrytě se těšíme zpátky do pelechů. Ze spaní nic není, trochu
ranní teorie na chatě nikomu neuškodí, ustává déšť a jde se ven. Před chatou Jirka s Miguelem vysvětlují orientaci v cestě, názvosloví, místopis, no prostě vše, co se může hodit. Není čas ztrácet čas, balíme lezecké nádobíčko a jde se nacvičovat. Stavíme štandy, šlapeme, sjíždíme a traverzujeme sněhové pole a nakonec i lezeme dvě lanové délky po "vlastním". Odpoledne v chatě Miguel vysvětluje jak má vypadat topo cesty a pak lezecká družstva malují topa "imaginárních" výstupů.
11.6. 5:05 Neuvěřitelné, slunce vykukuje za Lomnickým štítem, nebe se barví do modra a lezecké ambice dostávají konkrétní obrysy. Snídaně o sedmé a můžeme začít měnit sen ve skutečnost. Pod Žlutou stěnou dohodneme pořadí lezeckých družstev a pak už se pouštíme do klasické Korosadowiczovy cesty z roku 1933 s obtížností V.
Jirka Vogel s Vaškem a Majdou nastupují do stěny první, za nimi jde Fous, Týna a Barča, Miguel s Kačkou a Jondou tvoří třetí družstvo a lezecký vláček uzavírá Charli, Matěj a Vojta. Jirka buduje štandy, které využívají všechna lezecká družstva. Leze se příjemně a nálada je fajnová. Jen Matěj těžkne úměrně s přibývající výškou - jde poslední a sbírá vše co v cestě zůstalo. Volné kameny v levém pilířku při odlezu ze čtvrtého štandu trochu vyděsí slabší povahy, ale jinak pohoda. První družstvo zvládá cestu přelézt za dvě hodiny, čtvrté družstvo dolézá dvě hodiny po prvním. Chvíli svítí slunce, chvíli se kolem nás prohání mraky. Na vrcholu Žluté stěny slunečno a Malá Studená dolina se ukazuje v celé své kráse. Vrcholové foto a jdeme dolů. Trojité slanění, mraky a zimu na štandech rozežene sněhulák Hugo Pepek Tatranský. Ve slunci se už po suti, sněhu a trávě se vracíme zpět na Térynku. Večer ještě stihneme vystoupit na Pfinovu kopu a poděkovat nahoru za prima den.
12.6. Obvyklá snidaně na sedmou, balíme své věci, foto a oficiálně zakončujeme akce před chatou. Jirka a Miguel mají náše poděkování. Zahajujeme sestup do "base campu", se kterým jsme udržovali pravidelné relace po celou dobu pobytu v "C1". Z brzkého jara sestupujeme do léta, kytky a potoky nás provází od Téryny až na Hrebienok.
Poděkování: "Vrcholovým družstvům" za disciplínu a předvedené výkony
"Základnímu táboru" za pomoc s přepravou a logistickou podporu - Kíťa, Honza a Hanes Dománkovi.
"Rodinným příslušníkům" za pomoc s přípravou a materiální výbavou
"Náhradníkům" za ochotu
"Majdě, Jirkovi a Romanovi z komise mládeže" za nápad, který nás dostal až na vrchol Žluté stěny......
sepsal Fous
fotil Charli, Miguel a Vašek, fotogalerii sestavila Petra Skalická
celá foto galerie:
https://photos.google.com/share/AF1QipNg2FLqd2Y8ORqFMoA7jNg8E6zST87dgTIijlr4fg6vu2KDxSlU1qhzsUVy-dtEbA?key=M2o0MHlvUmFDYmoxUlk1ZENZdUgzX2RGbkxRSHdB