Abychom unikli vedrům a trochu potrénovali fyzičku, rozhodli jsme se vydat do hor. Předpověď sice moc slibně nevypadala, přesto nás neodradila a v pátek odpoledne jsme vyrazili do Tater, já, Libor a Pavel.
První noc jsme strávili v lesíku kousek za Liptovským Mikulášem spolu s medvědy, kteří se tam prý podle jednoho místního, který nás ráno vzbudil, hojně vyskytují. Každopádně Liborovo mohutné chrápání je nejspíš tak vyděsilo, že si netroufli se k nám přiblížit. První test nových žďáráků za nočního deště dopadl dobře, takže jsme brzičko ráno za deště pokračovali dál.
Z Tatranské Polianky jsme se už za sucha vydali na Sliezský dom s cílem přejít čtyři sedla a vyškrábat se na Malý ľadový štít, kde jsme chtěli přenocovat. Turistický chodník na Sliezský dom byl po záplavách stále neprůchodný, takže nás odklonil na poněkud nudnou asfaltku. Výstup nám však ve chvíli, kdy jsme poprvé zahlédli chatu, zpestřil deštík, který za chvíli přešel v průtrž tak vydatnou, že na nás během chvíle nezůstala nit suchá. Po několikahodinovém sušení a čekání na chatě se počasí umoudřilo a my se vydali dál. Přešli jsme Polský hřeben, pokračovali přes Prielom do Velké studené doliny a našim posledním velkým výkonem tohoto dne bylo překonání Priečného sedla. Na rozcestníku pod sedlem jsme se jednohlasně shodli, že vzhledem k počasí bivak na Malém ľadovém štítu oželíme a tak jsme zanedlouho přepadli Zbyška na Terynce. Přes obrovské pracovní vytížení se nás Zbyšek ochotně ujal a při pivu nám v průběhu večera poskytnul cenné rady pro nedělní výstup. Odolali jsme nabídce na suchou postel a dobrou Terynskou večeři a vydali se hledat bivak a vařit instantní polívku. Na překrásném plácku nad Terynkou jsme se uvelebili ke spánku a pod jasným nebem plným hvězd střídavě upadali do spánku a odháněli fiktivní medvědy kradoucí Pavlovu konzervu od guláše.
Ráno nás přivítalo sluníčko a jasná obloha a my se vydali na výstup na Lomničák. Teryho kuloárem jsme se napojili na Jordánku a společně s kamzíky vyšplhali nahoru. Slunečné počasí dlouho nevydrželo a na vrcholu nás kromě turistů vítalo mlíko, které zahalilo veškeré výhledy. Dlouho jsme se nezdrželi a vydali se na sestup zajištěnou cestou zvanou Emericyho nářek ke Skalnatému plesu. Davy turistů vlečených horskými vůdci nahoru náš sestup trochu brzdily, ale náš klid ani radost z výstupu to nemohlo narušit, jen jsme si o trochu déle užívali kopce. V sedle na nás svůdně pokukovala lanovka, ale my jsme jí odolali (kluci téměř dobrovolně). Dole pod kopcem jsme ovšem podlehli komerci a dopřáli si sjezd na koloběžkách, který nám cestu zkrátil o necelé tři kilometry po asfaltu. Pak už nás čekaly jen samé jistoty a pozitiva – cukrárna, termální koupel, nákup sýrů a šťastný návrat.
Takže mise dopadla dobře: žďáráky obstály, hlady jsme netrpěli, medvědi nás nesežrali a počasí nezlomilo, zdoláno 1784 m výškových nahoru v sobotu, 619 m v neděli (plus spousta m dolů).
Hanka H.
