Tradiční předsedova akce vyšla na jedničku s hvězdičkou. Opět se Frantovi podařilo zajistit skvělé podmínky - sníh, sluníčko i viditelnost do kraje. Snad ledu mohlo být trochu méně. Ale jak klasik říká, zážitek musí být hlavně silný. Kdo vzal mačky a nesmeky nelitoval a nazouval je již při výstupu po lesní ledové klouzačce. My ostatní jsme využívali alespoň hůlek a řetězů na zábradlích. Tradiční zastávku na Děčínské jsme z důvodu pozdní otevírací doby zaměnili za Boudu Růžohorky a i tam se posilnili výbornou polévkou. Dřevorubecká couračka i Krkonošské kyselo přišlo vhod. Chvíli opalovačka na slunci a šlo se vstříc vrcholu. Nahoře tradiční společné foto, někteří otužilci do toho šli netradičně do půl těla a jde se dál směr Luční. Výborná svíčková a guláš se nesmí minout. A pak už přes Výrovku za neskutečně krásných výhledů při západu slunce dolů do Pece. Závěrem nasazujeme čelovky a tak vcházíme do poslední občerstvovací "stanice".
Letošní výprava čítala šest aut, cca 20 dvounohých a 3 čtyřnohé spokojené účastníky. Nejmladší účastník byl předsedův devítiletý syn Viktor a nestarší Viktorův sedmdesátiletý dědeček.
Foto: já, Filip Sadovský, Nikča a Inka Kulhánkovi, Petr Kotyza a Jirka Krejča.
