Léto na východě bývalé Československé repupliky vstoupilo do vrcholné fáze a tak se druhá skupina "aplského týmu" rozhodla realizovat tréninkový výstup na Gerlach. Já s Charlim jsme odjížděli ve středu, Pavel, Kobra, Hanka a podpůrný tým z Hradce Králové ve čtvrtek. "Volný den" jsme strávili výstupem na Kostolík. Krásná věž uprostřed Batizovské doliny, určitě se tam ještě vrátíme. Večer setkání s druhou částí týmu. V pátek stáváme po čtvrté hodině, po páté hodině se fotíme v Tatranské Polance na nádraží. Výstupová trasa do Polského sedla je jasná, Martinku máme popsanou od prvé skupiny. Počasí nádherné, časy skvělé. Před devátou svačíme na Polském hřebeni, v devět začínáme překonávat nekonečnou řadu věží, věžiček, hřebenů, hřebínků, komínů a plotniček. Od Litvorového sedla se motáme se slovenskými lezeckými družstvy, někdy jsou rychlejší oni, někdy my. Ale máme míň starostí s hledáním cesty. Takticky nás pošlou na Zadní Gerlach, který oni lišácky podchází. Tuto lest jim nezazlíváme. Zadní Gerlach byl fajn. Sestup do sedla, výšvih a ostrým hřebenem ke kříži na vrcholu. Šest hodin pohodového lezení a šlapání za krásného počasí. Na vrcholu zůstáváme sami a můžeme si plně užít svoji chvíli na nejvyšším bodě naší bývalé vlasti. Sestupujeme Batizovským žlabem a probou. Cesta kolem Batizovského plesa je přerušena koupelí, lanškrounští hroši rozšiřují pole působnosti nenápadně a vytrvale. Po osmé večer se setkáváme s podpůrným týmem u bran kempu a u piva ukončujeme krásný den.
Fous
P.S. Někdy nestačí ani dvě helmy a dvě flašky vody nachystané v autě, abych pod Kostolíkem zjistil, že právě toto postrádám. V pátek jsem už byl pod pečlivým dohledem Charliho.
