Crr, Slyším budík a koukám se na mobil a právě je okolo 6 ráno. Uvědomím si, že dneska je neděle a jedeme na bouldrové závody do Prahy. Nohy mám při vstávání jak z olova. Nechápu, proč všechny závody začínají ráno a né někdy ve dvanáct po obědě..... Libor mě u našeho domu vyzvedne v 6:15 a já ho v autě zdravím společně s Kubou a Aničkou. Hned se rozjíždíme směr Praha a u bouldrové stěny Lokalblok stojíme asi za dvě a půl hodiny.
U vchodu se začne hromadit další "konkurence". Za necelou půlhodinu zjistíme, že všichni stojíme u špatného vchodu a musíme zčásti obejít budovu, aby jsme se vůbec dostali dovnitř. Na stěně už jde vše normálně, prezentace, rychlé vysvětlení pravidel a můžeme jít bouldrovat. Anička má jiné bouldry než my s Kubou, ale má jich také šest. Po prvních pokusech zjištujeme, že jsou všechny brutálně těžké.
Kdo nezná systém hodnocení, pro toho rychlé vysvětlení: Na každý bouldr bylo neomezeně pokusů, hodnotili se na něm dvě věci, zóna, což je chyt přibližně za polovinou bouldru a top. Top na menší počet pokusů byl hodnotnější než top s více pokusy. V pořadí do finále se rozhoduje podle počtu topů, zóny hrají roli jen při shodném počtu topů.
Hekali, nadávali a padali jsme hodinu a půl a poté čekali na výsledky. Anička skončila 9, první pod čarou, stejně tak Kuba a já skončil šestý díky většímu počtu zón než ostatní s jedním topem. Na válečné poradě v kroužku uprostřed stěny na žíněnkách jsme se rozhodly, že nemá cenu zůstávat na finále. Mně to netrápilo, věděl jsem, že bych ve finále skončil nejlépe pátý a navíc mě bolela záda z nějakého špatného padu do žíněnky.. Protože jsme nikdo z nás nešli do finále a bylo teprve lehce po dvanáctý, kouli jsme se do Olympijského parčíku na Letné. Zaplatili jsme vstupné, šáhli si na digitální olympijský oheň, Kuba s Aničkou se vyfotili s Olmíkama a se sněžným Yetym, Libor si vylezl po čtyřech na stupně vítězů, zajezdili jsme si digitálně na lyžích(mě to přišlo těžší než normálně na sjezdovce), sledovali část hokejového zápasu Slovensko - Rusko, dozvěděli se pár zajímavých informací o bobech a skeletonu, setkaly jsme se s jedinou skeletoniskou v ČR a nakonec jsme se zapotili při získávaní ruské zmrzliny.
Unaveni a plní dojmů jsme vyrazili domů, do kterých jsme dorazili chvíli před sedmou.
Zbyšek s bolavýmy zády
