V sobotu 24.8. 2013 jsme vyrazili v pořadí na třetí ročník "Železného horolezce", který na rozdíl od prvního ročníku byl na dva dny.
U Libora jsme se sešli v 10.00. Když jsem přijížděl, překvapil mě velký počet účastníků. Až po chvíli mi došlo, že za to může z velké části pouze rodina Gregorů. Za chvíli odjeli na den otevřených dveří v Inně s tím, že nás Zdenek s Kubou dojedou u zmrzliny v Jabloným a Monča dojede autem večer po závodě. Ještě jsem s Liborem uvázali můj baťoh na nosič slušivou růžovou šnůrou a mohly jsme vyjet...
První část vyjela ve složení: Luboš Vyhnálek, Libor, Anička, Terka a Já. Cesta do Jablonýho byla v pohodě, jeli jsme pohodovým tempem a proto jsme ke zmrzlině dorazily asi ve třičtrvtě na dvanáct. Dospělí nezklamali, na zmrzlinu nešli a šli kousek vedle do hospody na první dnešní pěnivý mok. Asi za půl hodinky dorazil Zdenek s Kubou a mohli jsme znovu vyjet na zbytek náročné cesty. Poslední velký kopec nás čekal před Celným, který všichni úspešně vyjeli bez nadávek a slízaní s kola a za chvíly jsme už byli na Mladkově. Začali jsme bušit a asi kolem 3 dorazil vozič zavazadel Dejv, Karel Skalický s rodinkou a moji oba rodičové. Všichny jsme makali a za zmínění stojí Pic Badile natažený Aničkou, Kubovi a moje pokusy na Koblížkovi ( bohužel marné ), Kubou natažená Růže s menším letem na závěr :D, přelezení Růže Liborem na druhým a nová pohádka vymyšlená debatním kroužkem při jištění Terky na Badilákovi nazváná Pohádka o Terce. Čas plynul a pro slabost rukou jsme natáhli Liborovu slack lainu, na které jsme se dosita vyblbli a samy sobě zasmáli. Při zjištění, že mám píchlé kolo jsem hned šel opravovat, ale dospělí ve velké míře nabízeli pomocí a společnýma silama mi opravili kolo.
Po pylné práci nás čekala zasloužená odměna, jako vždycky v hospodě. Někteří dospělí si dávali už dnešní druhý pěnivý mok. Dejv musel apstinovat, řídil, proto mu joho oblíbené pivko nahradila malá kofola a samozřejmě kafe. Při pylných radách, jakým způsobem si mám vydělat na Paklenici, jídlo rychle ulteklo a odjely jsme na místo noclehu u Martina na pile( v Celném ). Na místě jsme připravili dřevo na táborák, postavili stany a líní si připravili noclech na dřevě pod sřechou. A už nic nebránilo začít posezení u táboráku. U ohně jsme se všichni dobře bavili ( i z „ubytovatelem“ Martinem). Omladina si vytvořli svoji skupinku, kde jsme se bavili, „pomlouvali“ ostatní a dělali vetšinu věcí, které jsou pubertákům podobné.Jak čas plynul, Pro Terku si přijeli rodiče, dorazila Monča a s ní i má celta. Také se objevila Martinova kočka Anička, která podle jeho slov dokáže slintat blahem. Zábava pokračovala a začalo se hrát na kytaru, pít Martinova domací hruškovice( někteří ji vypili trochu víc a pak u ohně „bavili“ostatní). S postupem času se hra na kytaru měnila na show, kterou hlavně provozovala moje mamka s Lubošem, no prostě pohodovej večer u kytary... Spát jsme šli kolem 12 a čerpali síly na následující den.
Gregorovy nezklamaly, stejně jako na Ráblu jeli ráno do kostela v Jabloným. Po probuzení ostatních byla klidná hromadná snídaně u ohně, který zapálil topič Matěj. Následovalo obdivování Martinový sprchy, která se zkládala z Koryta, které vedlo vodu z pastvin a končilo nad dřevěnou paletou s dírou uprosřed sloužicí jako vana. Někteří z nás teplotu vody vyzkoušely na vlastní kůži( dobrovolně i nedobrovolně ). Před odjezdem jsme ještě změnili kvůli počasí cíl cesty, ze Studenýho na Jablonné. Před desátou jsme opustily tábor a vyjeli na vstříc jablonému. Do hodinky jsme pod skálou a dělíme se na dvě skupiny. Jedna jde na Vlčí tlamu, druhá zůstává na Placce a potkává Martina Břízů( Já, Libor, Anička, Monča, Zdenek, Kuba, Matěj a Dejv jsme na placce). Natáhneme Natálku, Dejv natáhne Nechť je prča a jdeme bušit. Kuba se pustí do Veroniky ( 7+ ) na prvním. Pomalu dolezá asi do půlky a je u klíčového místa. To po chvilce přelízá a zasekává se nad ním, půl metru pod borhákem. Snaha veliká, leč marná a Kuba jde po několika pokusech dolů. Lezečky značky Saltik mu asi moc nepomohly. Ještě asi hodinku rubem a když balíme, dorazí druhá část z výpravi z Vlčí tlamy. Akci zakončíme v cukrárně u Luxů a za deště vyjíždíme do Lanškrouna, ve kterém jsme za hodinku a pár minut k tomu. U Libora oficiálně akci ukončíme a rozjedeme se domů.
Akce se povedla, zábava byla, jen počasí na dojezdu mohlo být lepší... příště jedem na měsíc a do Turecka, místo na Mladkov.... :D Zbyšek
vloženo 30.1 2013, 23:15
PS: Omluvte moje chyby v pravopisu a kolektorskou úpravu vítám...
PS2: Chyb jak máku ....raději jsem to přešel...
Fous
Pohádka o malé Terce
Když Terka byla ještě malé miminko, stejně jako každé děťátko na svetě se smála, brečela a křičela, ale neuměla mluvit. Její starostliví rodiče netrpělivě čekali na Terčino první slůvko. Bude to máma, táta, nebo babička?
Jak čas plynul, ostatatní stejně staré děti už začínali vyslovovat své první slůvka, ale malá Terezka mlčela až do doby, kdy jí rodiče vzali poprvé pod skály. Terka pozorně poslouchala, protože v kočárku se moc jiných věcí ani dělat nemohla. Slyšela slova jako lano, lezečky, skoba, jdu, dober a mnoho dalších.... Jí se však z téhle nádherné směsice slov zalíbilo pouze jedno magické, kouzelné a významné slovo. Ano, jak určitě tušíte, bylo to slovo dober.
Malá Terka se tedy rozhodla, že to bude její první slůvko. Tajně, dlouho a pilně ho doma cvičila, aby na rodiče udělala dojem. Když nastal její den D, tedy spíš ráno R, překvapila rodiče svým prvním perfektně nacvičeným slůvkem ďobel.
To magické první slůvko používá donses a málokdo ho umí tak dobře jako Terka, trofám si říct, že ho umí používat nejlíp z celého lezeckého oddílu.
Jakákoli podoba se členy HK Lanškroun o.s je čistě náhodná !!!!
