Ledolezení ve Víru
Metodický den ČHS, aneb trocha teorie a kupa praxe. (Dejv, Marťas, Zbyšan, Speedy)
Cestu tam nám zpříjemnilo tradiční coffe 2 go, netradičně bábovka poskytnutá do placu Zbyšanem a znepříjemnila skutečnost, že nefungovalo ostřikování a stěrače naprázdno dřely tak, že přehlušily i pověstného cvrčka skrývajícího se už leta kdesi vpravo vzadu.
...nicméně jsme nakonec v pořádku dorazili, dokonce s předstihem, takže jsme se mohli v klídku pohrabat ve stáncích Singáče a Petzla, nakoupit Pískaře, napůjčovat přilby, cepíny nebo mačky z předváděčky.
Na školení jsme se dozvěděli jak a kam vrtat a nevrtat šrouby, jak nakopnout mačku a zaseknout cepín, něco z historie, k čemu sloužej abalakovy hodiny, jak správně zrobit štand a cvičnou ferátkou ve stěně trošku pocvičili jak s mačkama.
Kolem oběda a k večeru byl prostor pro lezení. Dne se účastnilo cca 30 lidí, takže ve stěně bylo poměrně živo; vzduchem se nesly rány od cepínů a maček, svistot jemné ledové tříště i řachy od těch větších "kousků". Padla věta typu "chvílema to tu vypadá jak ve válce" a "jistit je větší adrenalin než lízt". Ale i to ke koloritu ledolezení patří. Jinak je to moc fajn a stěna nádherná. Hlavně za tmy, to když posledních pár vytvalců do stěny bušilo za svitu petzlovek. Žluté a červené bludičky v ledovém královstí...
Moje první zkušenost s ledolezením, doufám že se brzo pojede do Víru nebo aspoň na placku. :-)
Speedy
