Každý rok se v prosinci vedle horoplesu koná i výstup na Králičák. Letos tomu nebylo jinak - sešli jsme se v počtu šesti lidí, dvou psů a dvou aut na parkovišti před Albertem. Tuto "bojovou" jednotku jsem tvořil samozřejmě já, Fous(který si ještě odběhl pro čokoládku do Bertuse), Libor(který se ještě stavoval k Radkovi pro uzené klobásy - moc dobré!), Franta,(otevřené dveře vozu a zvuky Černýho pasažéra), Tonda(sněžnice přes rameno, čutora u boku a návleky z koček či psů) a konečně Hanka, jediná zástupkyně něžnějšího pohlaví(pozice řidiče s dvěma psími a jednou frantovou hlavou na rameni).
Nuže jsme vyjeli, cesta rychle ubíhala, sněhu přibívalo...v noci kydalo, tak jsme byli zvědaví, kolik sněhu bude tam hore. Myslím, že zklamáni jsme nakonec rozhodně nebyli...
Cesta rychle a poklidně ubíhá v družném hovoru, nesněží, nefouká.
Docházíme k místu, kde odbočuje zkratka z lesní stezky doleva diretkou kuloárem nahoru. Padá nápad vydat se touto zkratkou; nevím kdo to tenkrát nadhodil a už vůbec né kdo se toho chytil, ale vybavuje se mi věta alá že "se to jednou zkusit musí". Vyrážíme. Sotva si člověk zvykne na sněhu po kolena, rázem je ho bezmála po pás. Střídáme se v prošlapávání stopy, toho kdo právě šlape vepředu přepadá trudomyslnost, postupně zaznívají věty jako: "Otočit a žít!" "Sníme psy!" Morálka je prostě podlomena. Nohy se propadají, nordic-walking hole mizí celé pod sněhem, občas někdo upadne a také mizí celý pod sněhem, psi se občas zaseknou břichem a prokluzují jim obě nápravy, v jednu chvíli po nás štěkají jasnou zprávu: "jste šílenci, je mi zima, trvá vám to; dolů!"
Když už se zdá, že to buď otočíme, nebo umřeme vyčerpáním, stromů začne ubívat(snad díky asi deseti optimistickým vizím Libora), sníh je tvrdší a je ho méně, vítr se zvedá, mlha padá a my jsme najednou u orientáčních tyčí a posléze na vrcholu.
Vrcholová fotka, dvě, tři, rychlá čaj-pauza(angličani tomu říkají tea-timie, ale ty si dopřávají čajíčku spíš v obýváku), vychutnat klasický výhled deset metrů kolem sebe a alou dolů...
Byla to povedená výprava - plná pohybu a krásné zimní krajiny posedlé sněhem; starší činovníci, funkcionáři a pamětníci co šli se mnou povidali, že toliká sněhu tu během prosincových výprav nepamatují. Inu když zima, tak pořádná. :))
Poroučím se, Speedy
