Tahle akce už má dlouholetou tradici. V minulých letech byla nazývána Písek, avšak na něj se nikdy nejelo. Tento rok jsme až do poslední chvíle neztráceli naději, ale počasí rozhodlo za nás. Jeli jsme na Rábl...
Sešli jsme se v 8 hodin u Alberta, já jsem si nakoupil zásoby a rozdělili jsme se do aut. Z Lanškrouna nás celkem jelo 7. Já, Libor, Anička, Kuba, Zdenek, Monča a trenér Dejv.První zastávka byla v Šumperském albertu, kde jsme všichni dořešili problémi ohledně jídla a Dejv prohlásil, že vetší obtížnost než 8 na Ráblu není, tudíž by tam měl všechno vylízt. Za půl hodiny po nákupu jsme už stepovali v Bedřichově celý natěšený na lezení. Bohužel předtím nás čekal strmý výstup se všema věcma na tábořiště. Odvážně jsme vykročili, přičemž někteří z nás nenesli jenom batohy, ale i hromadu věcí v ruce. Největší nosičkou ve velké konkurenci se stala Monča, která nesla 2 batohy, 3 karimatky a 1 spacák. Dejv mimo jiné na svém batohu táhl satelit. Asi za čtyricet minut jsme došli živí, ale vyčerpání do cíle cesty. Tázávě jsme se ptali vedení, proč jsme sem nemohli vyjet autem, když u chaty jich stojí 2 desítky.
U hospody jsme si sedli na lavičky a čekali na zbytek výpravy z Český třebové. Asi za 10 min je vidíme přicházet, taky zmohlý náročným výstupem. Přijel Marťas, Peťa, Jirka a Anička, Peťina spolužačka z vejšky. Po svačince jsme si šli postavit stany. Dejv vyhodil svůj “satelit“ do vzduchu a rázem z něho byl stan, jen zakolíkovat. Po dokončení práce už konečně jdeme lízt. Skupina z Český začíná na Rigu a my jdeme na oblast nazývaná Trosky. Lezeme výceméně ve dvojkách Dejv-Kuba, Libor-Anička a Já se Zdenkem a Mončou. Začínáme na lehkých cestám a Dejv se následně pustí do cesty vedle jedné koutové spáry. Mě ta cesta podle pohledu připadala tak za 7, byla v rozlámané převislé stěně , ale místní znalec nám poveděl, že je za 9+. Dejv nic neví a do cesty nalízá plně natěšen. Kuba ho po druhém pádu povzbudí slovy:„Zapytli to“. Dejv se nechce vzdát a urputně bojuje, avšak cesta je obtížnosti „Nejde to“ a je nad Dejvovy síly. Jeho terorie je vyvrácena. Lezeme dál a Já se dám v jedný pětce na výšívání. Má vysoko 1. kruh a nalízá se asi 6 m nad zemí ze šutru. Morál nemám a tak k 1 kruhu dolezám kolem 4. U druhého kruhu je to stejný, propínám 2 kruh ze čtyrky a vrh následně oblízám trochu víc zprava, než se asi má. Stidím se a z „vylezené“ pětky nemám žádnou radost. Nutno dodat, že Kuba ji lezl předemnou bez problémů. Je na tom morálově líp než já. Všichni pilně bušíme, dokonce i Zdenek, u kterýho se prokázalo, že antibiotika mu na lezení nejspíš pomáhají. Dejv nám natáhne krásnou Orlínovu hranu. Začátek těžší a pak nádherný dlouhý, poměrně lehký dolez. Mezitím dorazí skupina z Český k nám a Jirka si vybere linii borháků ve steně. Naleze do ní a za pár minutek to zapytlil. Stejně tak Marťas, i když cvakne o kruh víc. Volají k sobě Dejva a ten se ochotně navazuje. Na úroveň Marťase dolízá v pohodě, ale potom má problémy. Padá několikrát za sebou, avšak potom úspešně zdolá klíčový krok a cestu už doleze. Nechce se mu věřit, že cesta je v průvodci “jenom“ za 7+. Mládež už v tuhle dobu ztratila náladu lízt a má sundané sadáky. Čeká, až poslední členové doprovodu dolezou a bude si moc jít odpočinou ke stanům.
Po večeři Jirka vytahuju slacklinu a napína jí mezi 2 stromy. Vetšina účastníků soustředění na ní stojí poprvé a předhání se, kdo udělá víc než 3 kroky bez držení. Já už na ní trochu umím chodit a Marťas s Peťou a Jirkou jsou na tom ještě líp. Jako dobrý vyvažovací prostředek se osvěčili 2 půllitry od píva, prázdné samozřejmě. Během chození na slacklině na mě byli spácané dva atentáty Jirkou a Marťasem s cílem popálit mě kopřivami. Popré mě ochránila celta, na kterém jsem ležel a s kterou jsem byl vhozen do zeleně. Podruhé mě nic nechránilo, avšak atentát sehnal, protože kytky, které považovali za kopřivy vůbec kopřivami nebyli.Se stmíváním sklízíme slacklinu a ještě chvíli si hazíme s létajícím talířem. S tmou pro hru končíme pro velké nebezpečí našich zubů a jiných částí těla. Asi za 10 minut dostáváme nápad, půjdem se podívat na vyhlídku. Všichni souhlasí a tak směle vyrážíme. Zdenek bere sebou kytaru, ať máme při čem zpívat. Na vyhlídce zazní písničky jako, Bedna od whisky, Tři kříže, Holka modrooká se všemi jejími varianty na různé samohlásky, a mnohé další. Kromě toho taky znělo zparodované Dělání a začalo se uvažovat o úpravě skautské hymny na lezeckou. Od spívání nás vyrušil déšť a rychle slízáme dolů z vyhlídky. Do poslední chvíle neztrácíme naději a čekáme pod převisem, jestli nepřestane pršet. Déšť bohužel neustal a my se neradi vydáváme dolů. Při cestě sháníme nějaký pěkný kámen na mohylu pro usmíření bohů. Jak kameny dopadli na určené místo, skoro okamžitě se zmírnuje déšť a na když dojdem ke stanům, už skoro neprší. Před spaním si dem vyčistit zuby, až na Libora, který nechápe, proč se tak krásný lezecký víkend ničíme hygienou. Po očistě uleháme do stanů a těšíme se na neděli.
Stáváme kolem 8, až na Gregorovi, kteří stávali mnohem dřív a jeli do kostela. Dáme rychlou snídani a za půl hodinky jsme už zase pod skálou. Tentokrát začínáme na Rigu všichni. Třebováci jdou hranu, my jdem za Dejvem strěd Riga, nádhernou 30m cestu přes 3 kruhy, přičemž první kruh je v polovině. Já i Anička jsme za chvíli nahoře. Když vidím věc, ze které budeme slaňovat, mám trochu pochybnosti. Je to tzv. Prasečí ocásek, takže vlastně jenom tlustý a ohnutý železný drát. Po našem slanění dorazí Gregorovi a následně i Jirka a Ondra Chlupovi. Kuba jde hned na hranu a za sebou dobere Monču se Zdenkem, my se přesouváme do oblasti Námestíčko. Je tam spoustu poměrně lechkých hezkých cest. Dejv tam nemá co dělat, a proto provozuje nekalé činosti bez jištění. Ostatní normální lidi se vzájemně jistili a zdolávali jednu cestu za druhou s občasnými přestávkami kvůli přeháňkám. Všichni zůčastnění jsme si nějakou cestu dali na prvním. Kuba Rudou hranu za 6+, Já Donaldovku za 5. Monča, Anička a Ondra lezli čtyrku, které jím Dejv vklíněnci dojistil. Při lezení rychle plynul čas a než jsme se nadáli, musela už Třebovská část odcházet. Rozloučili jsme se a rychle jsme dolízali dnešní poslední cesty při nové společnosti Danči a Luboše. Chvilku po té taky odcházíme a potkáváme zase svou druhou část. Dáme společně “oběd“(asi ve 4 hodiny odpoledne) a už se opravdu loučíme. Zbalíme stany a Dejv získal nového statného nosiče Ondru. Do tater už se nebude muset tahat s batohem. Začínáme scházet a cestou měníme Skautskou hymnu na lezeckou. Dole nasedneme do aut a znaveni jedeme do Lanškrouna, ve kterém jsme asi za hodinu.Myslím si, že se akce až na počasí povedla a doufám, že se příští rok pojede na písek.
Zbyšek
Parodie na skautskou hymnu
Lezkyně, lezci, vzhůru jen,
den už je krásně připraven.
Sluníčko nádherně svítí,
brzy už dolezeš k cíli.
Lezkyně, lezci krásný den.
buď navázán, buď navázán.
Lezkyně, lezci, vzhůru jen,
den už je krásně připraven.
V obraně lana a skáli,
Dožiješ oblastí spásy.
Lezkyně, lezci, vzhůru jen,
buď navázán, buď navázán.
