"Rychleby" – slovo stejně hrbolaté jako cesta z Javorníku přes Hraničky, Špičák, Peklo, Kovadlinu a Smrk do Ramzové. Tradiční akce v tradičním termínu, s téměř tradičními účastníky a přesto platí Liborovo "nepřijedeš 2x do stejného Javorníka" s dodatkem "nenajdeš 2x stejnou cestu" a "neprožiješ 2x stejný příběh".
Téměř ideální klimatické podmínky – teploty pod -10°C, čerstvý prašan v přiměřeném nmožství, slunečná sobota a téměř bezvětří. Střídavě kolísající počet účastníků výletu se ustálil na magické 9. Devět odhodlaných, tři stany, pro některé tři chody v Taverně. Jarda tentokrát jedl s rozumem.
Bájnou zkratku na Hraničky jsme zase nenašli, místo ní se objevila chajda jako stvořená pro přespání. Velké zápraží akorát dělané pro Charliho stan, a dost placu na sněhu pro zbylé dva stany . ( .. Kamarádi promiňte, příští rok je terasa vaše ...) Fousek po ránu roztápěl zachumelená krytá venkovní kamna (přece si z toho skautování do života něco odnesl), my ostatní tradičně vařiče. Přejezdový "nováček" Šíma (jinak můj starý kamarád) celý přejezd vrčel, že si nemůže nic uvařit, prý jsem mu to zakázal, přestože mi tvrdil, že se porouchal a že stejně nic jíst nebude - nakonec jedl všechno a přežil.
Hraničky zatím neztrází nic ze své tajemné mystičnosti a letošní prašanová šedobílá varianta byla kouzelná. Za Špičákem začaly mizet mraky a sluncem zalitá Kovadlina byla modrobílá. Bohužel rychlebské sjezdy zůstávájí pořád stejné - pořád padáme.
Nachově oranžové vrcholy a vrcholky pod námi, huňatí sněhoví paňáci okolo, veliký měsíc na konci pláně a mrazivý dech větru - takový byl letošní Smrk. Čekání na společné foto bylo hodně mrazivé.
Zavěrečného sjezdu do Petříkova a tradičního zakončení v restauraci "Ramzovské sedlo" se dožila ze lepší polovinu lidstva Iva, za tu druhou Jarda, Libor, Zdeněk, Milan, Fousek, Charli, Šíma a Fous. Cestu letos prošlapali kluci Gregorovi.
A jedna příhoda na konec: Silně (alkoholem) unavený běžkař nováček ležící uprostřed silnice v Petříkově byl nejprve osloven Šímou. Po chvíli projiždějící Fousek mu odepnul lyže a postavil ho ke kraji. Za chvíli ho spatřil Čvachta jak se snaží znovu zapnout lyže. Nakonec mu Charli definitivně odepnul lyže, doprovodil skoro na "Ramzovské sedlo" a rozmluvil další pokus o připnutí běžek.
Jo, a kdyby jste chtěli jít po přejezdu na ples, tak vám to vřele doporučuji. Starší zkušenost má Zdenda s Kájou, čestvou letošní dobrý kamarád Šíma. Dokonce neváhal a kolem třetí hodiny ranní mi rozjařeným hlasem do telefonu sděloval, jak se prima bavil. Budiž to jemu i jeho ženě Ivaně přáno. Pacholek se musí proběhnou aby byl společensky použitelný !
Fous