Pátek-příjezd
Naše auto( Libor, Kuba, Anička, Terka, Áďa) vyjelo asi ve čtyři hodiny odpoledne. Netrvá to dlouho a Áďa si začíná stěžovat, že jí je špatně a snaží se přemluvit řidiče, aby jel pomaleji. Na cestě děláme časté zastávky na záchod a občerstvení a cestu si krátíme povídáním, hudbou a různými hrami. Asi v polovině cesty si začínáme pouštět holčičí filmy, takže se pánové vepředu začínají nudit. Toto všechno, alespoň my vzadu střídáme se spánkem. Když jsme dojeli do Starigradu tak jsme samozřejmě přejeli odbočku k našim apartmánům a museli se vracet. Dorazili jsme okolo půl druhé v noci a typická skupinka už seděla před “domečkem”. Vynosili jsme věci z auta, rozdělili si pokoje a zapadli dovnitř. Alespoň v našem pokoji se strhla slovní přestřelka o rozdělení postelí a místa ve skříni. Po krátké sprše jsme zalehly do postelí a snažily se usnout. Po chvíli jsme ovšem zjistily, že to ani jedné z nás nejde a tak jsme začaly debatovat na všechny možná témata. Po náhodném pohlédnutí na displej telefonu s údivem zjišťujeme, že je již půl páté a usuzujeme, že je už opravdu čas jít spát.
Sobota-první lezecký den- rozlezení
Ráno se probouzíme sice po krátkém, ale vydatném spánku, naprosto odpočaté a natěšené na první den lezení. Ostatní také vstávají a začínáme společně snídat. Někteří také musí vypít své typické kafíčko a pak už se může vyrazit. Netrpělivě se blížíme ke kaňonu, cesta naštěstí není dlouhá, kupujeme vstupenky a vydáváme se vstříc dobrodružství. Dělíme se a každý začíná lízt někde jinde. My začínáme na lehkých cestách blízko u záchodů, takže si z nás ostatní dělají srandu. Hned odpoledne ze všech opadá strach a každý si nějakou tu cestu natáhne na prvním. Počasí nám zatím přeje, možná bychom nějaký mrak brali. Po příjezdu do apartmánů následuje rychlé občerstvení a dívčí skupinka se vydává k moři. Jsme tam asi patnáct minut a ve vodě jsme postoupily po kolena. Áďa nás radši pozoruje z povzdálí. Voda je sice studená, ale po dni plném lezení přijde vhod. Zanedlouho přichází Martin, Kuba a Zdenek. Skoro všichni vlezou do vody po pás a začneme si házet frisbee. Někdo se snažil ostatní postříkat a někdo zase záměrně házel vysoko aby dotyčný, který to nechytil musel do větší hloubky. Nakonec Martin řekne, že se musíme potopit. Všichni to hrdinně zvládli a odcházíme zpět do apartmánů. Večer se ještě plánuje, kam se půjde další den.
Neděle-druhý lezecký den- Karenin
V neděli začínáme lézt na Kareninu. Je to můj oblíbený sektor. Sice sem tam spadne pár kapek, ale nikoho to ani trošku neodradí. Všichni si užívají lezení. Asi v polovině dne se odhodlám nastoupit do cesty, Kterou mi poradil Marťas. Veleshit 6b. Cestu jsem vylezla a tímto bych ji chtěla doporučit všem, protože se mi velmi líbila. Poté jsme se s Kubou přesunuli a dívali se jak leze Martin a Dejv. Byl tam i Petr. Zanedlouho objevil smyčku v malých hodinách. Pokušení mu však nedalo a rozhodl se otestovat pevnost smyčky. Cvakl si do ní odsedku a pomalu si sedl. Smyčka to sice vydržela, ale hodiny se rozlétly na všechny strany. Po chvíli hledání našel další a rozhodl se otestovat i tyto. Měly však stejný konec jako ty první a ani tyto nevydržely. Pak si dáváme ještě pár cest, ale někteří jsou už prý tak unavení, že nechtějí čekat a tak se vydávají do apartmánů pěšky. Večer se jdeme zase osvěžit do moře.
Pondělí-odpočinkový den- Nin, Zadar
Ráno vstáváme asi jako první. Po snídani se rozhodneme, že budeme chvíli dohánět naše školní povinnosti než se ostatní vzbudí. Po krátké domluvě se rozhodlo, že se pojede do Ninu. Za deště jsme si prošli celé město, v rotundě jsme se natočili jak zpíváme kánon a nakonec se prošli po pláži. Venku se začalo vyjasňovat a tak jsme se rozhodli, že navštívíme ještě Zadar. Pomalu jsme začínali breptat, že nás to nebaví, to však rychle zahnala pizza a zmrzlina. Nakonec jsme šli procházkou k varhanům. Tady jsme si užívali krásné atmosféry a udělali ten den už asi páté společné foto. Pak si šel každý někam sednout a nasával vůni moře. Najednou Monča plácla, že by se ráda vykoupala když je tak hezky. To mi v hlavě svitlo a zrodil se mi plán jak ostatní vyhecovat a dostat je do vody. Netrvá to dlouho a už se svlékáme a stojíme na posledním kluzkém schodě u vody. Odhodláváme se, že skočíme všichni najednou a proto se chytíme za ruce. Najednou někomu uklouzne noha a už letíme všichni. Ostatní návštěvníci Zadaru nás se zájmem pozorují, nám je to však úplně jedno a užíváme si společných chvílí. Po návratu jsme měli málo procházek a tak se jdeme ještě projít po pobřeží. Nazpátek se vracíme už zase za mírného deště. Večer nás Zdenek pozval k sobě a promítali jsme si fotky a videa z Arca a Grossglockneru.
Úterý- třetí lezecký den-vícedélky
Úterý, poslední lezecký den pro ty, kteří odjíždí v polovině týdne. Rozhodli jsme se, že první polovinu dne se rozdělíme a část výpravy se vydává na vícedélky. Hodláme zdolat Pero 6a a Domžalski 6a. Fouká silný vítr, ale nenecháme se odradit, a vyrážíme do cest. Zdá se, že cestu Pero zvládli Libor, Monča a Zdenek dobře a cestu Domžalski Dejv, Kuba a Anička také bez větších obtíží. Nahoře dolézáme na stejné místo a společně potom slaňujeme dolů. Na závěr dne ještě sejdeme dolů na jednodélkové cesty kde se potkáme s naší druhou částí výpravy. Dejv s Kubou jdou na Hram a ostatní lezou tam, kde se jim chce. Po návratu do apartmánů si jdeme trošku zaběhat a naposledy se vykoupat, tentokrát už neodolala ani Áďa. Pár odvážlivců se vydalo i na slackline. Večer se všichni sejdeme v garáži na tradiční společnou večeři. Rybu s bramborami, kterou nám připravila paní domácí.Když nás přestalo bavit povídání po večeři šli jsme do pokoje a rozkoukaly ještě poslední film. Dáváme si na chvíli pauzu od sledování a přesouváme se na terasu. Po chvíli za námi přišel Martin a začali jsme si povídat. Na chvíli se přidal i Dejv, ale když jsme na okamžik zabrousili do “skautských vod”, tak se s námi okamžitě loučil. Když jsme byli už unavení, rozešli jsme se do pokojů a my jsme šly ještě dokoukat film, pobalily jsme pár věcí a šly spát.
Středa- odjezd
Ráno jsme si po snídani dobalili poslední věci a šli se rozloučit. Když jsme zjistili, že po dlouhé noci Marťa s Petrem ještě nevstali, rozhodli jsme se vkrást se do jejich pokoje a tam udělat ikdyž trochu netradiční společné foto. Pak už následovala jenom nekonečná cesta domů a vzpomínání na skvělé zážitky, které jsme získali.
