13.4 sobota- Nago
Náš pokoj(Anička, Áďa, Danča, Dejv, Kuba a Zdenek) vstal až neočekávaně brzo. Všichni byli vstalí už před osmou hodinou. Nasnídali jsme se a začali čekat frontu na koupelnu a záchod, který jsme měli jeden pro šest lidí. Poté jsme se šli podívat do druhého pokoje, jak jsou na tom. Udiveně koukali rozespalí z postelí a divili se, že je Dejv už vzhůru. Netrvá to však dlouho a po menším kafíčku všichni vyráží společně do naší letošní první oblastí se jménem Nago. Po dlouhém bloudění a hledání příjezdové cesty k parkovišti jsme už konečně tady. Vezmeme si batohy a vyrazíme ke skále do menšího kopce, který polovinu naší výpravy vysílil. Hned v prvních cestách máme problém, ale všichni ho statečně vyřeší. Je tu vcelku teplo, ale pod mrakem a fouká studený vítr. Vylezli jsme zde krásné cesty a já a Kuba jsme pokořili novou kastu. Ke konci dnešního lezení se rozdělíme a většina jde zkusit lezení o kousek výš. Já s Kubou však zůstávám i nadále zde, protože se nám tu moc líbí. Po příjezdu do apartmánů se všichni ztratí do svých pokojů a netrpělivě a hladově začnou připravovat večeři. Po jídle je stržen další urputný boj o koupelnu. Kdo je znaven dnešní námahou zůstává doma, ale malá výprava se vydává prozkoumat uličky Arca a zdejší obchod se zmrzlinou. Při procházce zjistíme, že jsme vlastně skoro všichni skauti a za plného proudu debat se ještě zajdeme podívat na venkovní stěnu, kterou však vidíme jen za plotem. Večer jdou všichni spát plni očekávání na další den.
Anička
14.4.2013 neděle - La Gola
V neděli padla volba na lezeckou oblast La Gola (Valle del Sarca). La Gola leží asi 15km severně od Arca. Když se dojede k hradu na břehu jezera Toblino (na což je nádherný výhled z vršku skal), odbočí se "drsně" (zasvěcení ví jak) do leva na cestu lemovanou nízkými kamennými zídkami a stromy. Za nimi, jak jinak v této oblasti Itálie, plantáže a plantáže vinic, všude kam jen oko dohlédne. Po pár desítkách metrů nás cesta zavedla do úzkého kaňonu. Po strmém výstupu lesem (zde se Dejv ukázal jako schopný tahoun našich puberťáků), jsme dorazili ke skalám a mohli se dát do zdolávání dalších cest. Nejdříve naši mladí využili Dejvovi apatie a neschopnosti cokoliv dělat po náročném výstupu a nakupili na jeho bedra, vše, co měli v dosahu ... několik helem, průvodce a slamáček nevyjímaje....
Dařilo se různě, ne každý byl spokojen s tím, co přelezl... Mě nejvíce sedla hned první cesta s mírně ukloněným, lehce rajbasovým vrškem - Arcadioland - 30m - 6a+. Jupí
V La Gole se k nám připojila další část výpravy z La - Hacurovci, kteří se doma zdrželi výsadbou (výsevem ) ředkviček. Tak trochu jiné plantáže...
tento den zapsala Daniela, a.m.p.
16. 4. úterý - Belvedere
Náš pokoj vstal jako vžycky první. Pro nás to byl poslední den lezení (kromě Dejva), takže když jsme po náročném výstupu a hledání skály dorazili, ještě dlouho trvalo, než zbytek výpravy přišel taky. Dneska jsem lezení pojal spíše "expedičně" a i přesto se mi podařilo vylézt svoji nejtěžší cestu (některým se vedlo podobně). Dejv vedle mě vybušil dvě nejtěžší cesty v oblasti a Zbyšek statečně vyrubal 7a na PO (Po Oscarovi). Po lezení se náš pokoj šel podívat k jezeru, kde jsem s Aničkou zkoušel teplotu vody a Dejv vylezl na nějaký sloup u mola. Po návratu do apartmánů Dejv konečně přišel (po celém dnu narážek typu dala pokouřit) na svoji "nejtěžší cestu" v deníčku, přičemž jeho první slova byla: „ Zbyšane, já tě zabiju “ a Zbyšek za to ve skutečnosti vůbec nemohl. Večer jsme šli na pizzu, kde si Lukáš našel nového kamaráda, se kterým si skvěle rozuměl, i když ten druhý byl Ital. Po návratu jsme se přesunuli do vedlejšího pokoje, kde jsme večer zakončili debatním kroužkem a příhodami typu Vyzyvatel ...
Kuba
17.4. Středa - lanškrounská stěna, Massone
Pro naše horolezecké družstvo (Áďa, Anička, Danča, Kuba, Zdenek) byl cílem dnešního dne trénink na naší domovské stěně dle instrukcí trenéra Dejva, prý abychom nezapomněli bušit na překližce. Než jsme tam dorazili, museli jsme podstoupit poslední bitvy o koupelnu, otravné balení, které nám Danča zpříjemnila výbornými palačinkami a Petra kafíčkem, loučení s ostatními horolezeckými družstvy, nákup suvenýrů, pamlsků a pak už jen cestu přes polovinu střední Evropy (část i s otevřenými 5. dveřmi auta).
Zdenek
18.4. Čtvrtek - Massone
Páté probuzení v Arcu, slunce za okny věští opět řádný hic. Všechna rána mi bohužel splývají, ani toto nebylo ničím výjimečné, snad jen, že mi došel jogurt do musli a taky nám myslím toto ráno došel toaleťák... Dnešní cíl Massone. Ještě než vyjedeme, loučíme se s částí našeho climbing teamu, kteří se musí vrátit do Čech o něco dříve kvůli pracovním, školním a jiným povinnostem a taky aby si stihli večer zalízt na stěně Hacurovi a Prostějováci odjíždějí lízt někam nad jezero, jak se tam měli už nevím, ale určo stejně sluníčkově jako my. Přicházíme do Massone, z atmosféry tohoto místa není cítit nic dobrého, moc nám to dnes nejde, teda alespoň mně. Cesty zde mají sklon spíše negativně horizontální, ale Péťa za mnou vše statečně vyleze. Petr a jeho Učedník rubou nějaké cesty poblíž nás, Dejv zkouší cestu, kterou prý zapytlil HUDY a se slovy "to půjde" nechává ostrý pokus na pátek. Poté ještě chvíli zewlíme pod nádhernou linkou Action Direct (prostě jsme si sedli zrovna tam) a pak už razíme zpět do apartmánu. Dále už si to moc nepamatuju, mám nějaké tipy co se dělo, ale nerad bych někomu vyfouk něco, co patří do jiného dne, takže předávám slovo
Martin