Začíná se celkem klasicky (teda já). Nestíhačka oběda a dobíhání k Dejvoj(ať už kamkoliv tak prostě težký nestíhačno). Nabírá nás Radek; cestou ke Kraťasovi se pousměju, to když promávám všechny ty školou povinné co valej na oběd...to my máme cíl vzdálenější...Kras, odpolední káva a lezeníčko už čeká.
Parkoviště sdílíme pouze s parním válcem; zkoušíme, jestli nám sandále zůstanou v čerstvém asfaltu a zároveň doufáme, že příště zaparkujeme zadarmo jako doposud.
Stejně osamocený je i Hřebenáč a nemihnout se kolem dva turisté, skoro začnu pochybovat, jestli jsme vůbec ve Sloupu. Za vůně kouře se rozlézáme, obloha se vyjasňuje a zdraví nás sluníčko. Padají první cesty a začínájí být cítit ty správné vibrace...k pozitivní náladě přispěli i dorazivší Medvěd a František(jmenoval se tak?). Na Medvědovi je něco jinak; legendární kraťasy nahradily v koleni naškublé kalhoty (divné divné; že by měl Medvěd kraťasy v pračce?)
Sluníčko klesá, bufet zavřel; čas na kafčáka z matu a přesun ke hřišti. Stěna je krásně vyhřátá a trička co ještě zůstala na těle letěj vmžiku vzduchem. Dejv zas cosi práská a ostatní se také snažej. Vnímám stěnu zalitou večerním měkkým sluncem, cinkot matroše a všudypřítomný smích. Když kolem už asi posté proběhne ten vtipnej jezevčík, co snad vážně nemá nohy, říkám si, že lepší už to snad ani být nemůže :-)
Potom už jen rozloučení s prostějovskejma, hore zdar a nasednutí do Radkovi pidikárky. Cestou semo tamo někdo zívne, ale únavu přebíjej Scooteři a pár minut poté Ať žijí duchové remix. Slunce odpaluje svou dnešní poslední větší akci a vytváří dechberoucí scenérii (kdyby se prodávaly lístky na představení Západ slunce, určitě by dneska bylo vyprodáno). Za uklidňujícíma světýlkama snad jediného náklaďfáku co jsme potkali vjíždíme do Lanškrouna a další hippie day pomalu končí...
Stejně jako jsem dobil baterky já ae dobíjí i baterka do foťáku - pak i nějakej ten obrázek přidám...
Speedy.
