Naše mládež se potřebuje soustředit, aby se nám nikde neflákala. Třídenní maratón lezení o vánočních prázdninách je to pravé na vypuzení nabytých špeků z vanilkových rohlíčků, z toho jeden den jsme poctili naší návštěvou také brněnskou Klajdu. Když se přihrne na stěnu pětadvacetičlenná tlupa, správcům to vykouzlí šťastný úsměv z kšeftu, přítomní lezci už tak nadšení nejsou, bude trochu rušněji. Po dlouhé cestě vlakem, a to úplně nabitým, jde lezení stranou a na stůl jdou nejdřív řízky, holt jsme teď o vánocích zvyklí na lepší stravu. A pak už letíme nahoru, někteří taky dolu. Tohle pendlování jsme vydrželi necelých pět hodin. Naštěstí nám ale jel zpáteční vlak a my tudíž nemusíme potupně přiznávat, že už v pazourech moc neudržíme. Ve vlaku však některým otrnulo a šli se dorazit do českotřebovského bazénu.
Zvláštní poděkování patří Čvachtovi, který za mě vzal veškeré účetnictví a placení (aspoň byly potvrzení a paragóny konečně podle jeho gusta). Druhé poděkování pak Fousovi, který za mě vzal službu na Lanškrounské stěně (to jsem to šikovně zorganizoval).
