Namlsaní povedeným srpnovým výletem v roce 2010, plánujeme Tatry 2011 už od vánoc. V nekonečné době čekání dychtivě hledáme a vybíráme cestu úměrnou našim schopnostem. Hlavně NIC nepodcenit !!!
Variant bylo více, ale nakonec jsme dali svá srdce Granátové stěně ve Velické dolině, kousek nad Slezským domem. Deset délek čtyřkovým terénem ... , to bude žrádlo. Termín "plovoucí", tj. vyrazíme při vhodné příležitosti.
Pokus první: Konec června, v českých zemích parádní počasí, na Slovensku okluduje tlaková niže. Karel tráví rodinou dovolenou v Tatrách. Odjíždím na služebku do Vrůtek, matroš s sebou. Zázrak se nekoná ! Vracím se.
Pokus druhý: Konec srpna. V českých zemích i na Slovensku parádní počasí, dlouhodobá předpověď příznivá. V sobotu odpoledne odjíždíme. Za námi se žene frontální rozhraní, které se nad Tatrami "přežene coby dup". Zastavujeme na Helfasu a "rozlézáme" se na plotnách.
Vypadnu z "pětky" a žertem prohodím. "Dejvovi můžeme říci, že jsme v Tatrách vypadli z pětky". Za tmy dojíždíme pod Tatry, jasná obloha, je po bouřce. Nocujeme v altánu. Ráno otvírám jedno oko, vidím kousek modrého nebe, otvírám druhé, vidím mlhu, jdu si ulevit, vracím se mokrý. Zbyšek s úlevou zasouvá do spacáku to, co čtvrt hodiny s námahou vystrkoval. Neprší, lije..., čekáme, bloumáme Popradem, vracíme se do Smokovce. Zjišťujeme předpověď na zítra. Zázrak se nekoná ! Tatry letos odpískáme. Vracíme se. A Dejvovi můžeme říci, že .......
Pokus třetí: Kde je vůle, tam je cesta ! A neuplynou ani tři dny a červíček touhy zase
hlodá naplno. Polovina září, akce blesk. Odjezd ve čtvrtek odpoledne, ranní nástup přímo pod stěnu, denní výstup, noční cesta domů. Začátek vychází podle představ, ubytovna "altán" volná. Slunce z východu nasvěcuje gerlachovský kotel, pohodu nekazí ani Zbyškovo tradiční brblání. Snídaně na terase Slezského domu. Objevuje se Granátová. A sakra, proč mám to svírání okolo žaludku ...?
Po deváté nastupujeme do levého pilíře. S prvním dotekem skály se kazí počasí, ještě že neprší. První délka je nepříjemná, chybí pevná skála uváděná v průvodci. Z prava lokry, z leva tráva. Karel ji dává, dobírá Zbyška, pak mne. Ve druhé délce se už leze. Počasí se lepší, svět je fajn. Kocháme se, svět kamenů a větru. Metry přibívají, čas běží rychleji než si připouštíme. Sedmá délka, světlý výlom - převislý úsek v lámavé skále, kousek pod vrcholem žebra. Karel se vrací. Co dál ? Bleskově hodnotíme své možnosti.
Varianta sestup vítězí. Střídavě slézáme a slaňjeme. Poslední délky komínem za tmy. "Kromě" chladu a seknutého lana je vše OK . Po 13 hodinách sundáváme lezečky a ukládáme materiál do batohů. Jako u vytržení sledujeme lišku. Snad okouzlena svitem čelovek jde blíž a blíž. Dva metry od nás zastaví a po chvíli odchází, asi z nás ještě nic nekouká ...
Po půlnoci jsme v Polance u auta. Zázrak se (ne)konal ? Prvotní zklamání veliké, vrchol byl cíl.., ale co když i cesta je cíl? Měli jsme obrovské štěstí ! Zvládli jsme Dejvův kurs v praxi. (Kolikrát jsem ho v duchu slyšel !!!)
A hlavně NIC nepodcenit ! A přeci se stalo. Pozdní nástup do stěny, jedna chybějící čelovka, pomalý postup ve trojce,........ a stejně to bylo fajn !!!!!
Fous, Zbyšek a Karel
P.S. Světlý výlom pod vrcholem pilíře příště obejdeme vlevo.